Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 10. 12. 2024, sp. zn. 21 Cdo 565/2024, rozhodl ve věci žaloby na určení neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Řešil přitom i otázky týkající se běhu promlčecích, resp. prekluzivních lhůt, a mj. to, zda i v případě jednostranného rozvázání pracovního poměru se zaměstnancem výpovědí, okamžitým zrušením nebo zrušením ve zkušební době, může být mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem uzavřena dohoda o mimosoudním jednání podle § 647 ObčZ. Přitom také formuloval, v jakém případě lze považovat právní jednání za dohodu o mimosoudním jednání ve smyslu § 657 ObčZ a i to, co za ni považovat nelze.
