V rozsudku ze dne 10. 12. 2024, sp. zn. 21 Cdo 1993/2024, byl Nejvyšší soud postaven před otázku rozložení důkazního břemene v pracovněprávních sporech o vydání bezdůvodného obohacení vzniklého vyplacením mzdy zaměstnanci. Žalobce jako zaměstnavatel tvrdil, že administrativním nedopatřením vyplácel žalované zaměstnankyni mzdu na základě uzavřené pracovněprávní smlouvy, přestože nikdy nezačala práci vykonávat. Podle nalézacího a odvolacího soudu se žalované nepodařilo prokázat, že práci skutečně vykonala, a žalobě vyhověly. K dovolání žalované se kromě rozložení důkazního břemene Nejvyšší soud zabýval i vztahem pravidel bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku k zákoníku práce.
