Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 13. 11. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1101/2024, rozhodoval ve věci nároku žalobkyně na náhradu škody v podobě ušlého zisku, která jí měla vzniknout v příčinné souvislosti s mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví vydanými za účelem zamezení vzniku, šíření a negativních dopadů pandemie COVID-19. V této souvislosti se zabýval i tím, zda při posouzení mimořádných opatření vydávaných podle § 69 zákona o ochraně veřejného zdraví převažuje formální nebo materiální hledisko, a tedy na ně lze nahlížet ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) krizového zákona (tj. v době krizového stavu za účelem řešení krizové situace, příp. odstranění jejích následků) a uplatnit i odpovědnost státu podle tohoto zákona. Zároveň posuzoval i účel krizového zákona, jakož i vztah opatření vydávaných podle pandemického zákona k mimořádným opatřením podle § 69 zákona o ochraně veřejného zdraví.
