V rozhodnutí ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 30 Cdo 3314/2024, se Nejvyšší soud musel vypořádat s otázkami vyvstávajícími v souvislosti s poučením podle § 118a o. s. ř. V řízení o náhradu újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením soud prvního stupně zamítl část žaloby pro neunesení důkazního břemene. Učinil tak poté, co řízení bylo zkoncentrováno podle § 118b o. s. ř. Následně soud vyzval žalobce podle § 118a o. s. ř. k dotvrzení rozhodných skutečností a označení důkazů k jejich prokázání a určil mu k tomu lhůtu. Žalobce tak podáním učinil až po jejím marném uplynutí, k jehož obsahu soud prvního stupně s odkazem na koncentraci řízení nepřihlížel. Nejvyšší soud se proto zabýval vlivem poučení podle § 118a o. s. ř. na koncentraci řízení, jakož i povahou v něm stanovené lhůty a s tím spojenými dopady jejího marného uplynutí.
