V rozsudku ze dne 30. 1. 2025, sp. zn. 29 ICdo 83/2023, Nejvyšší soud rozhodoval ve věci incidenčního sporu insolvenčního správce dlužníka o určení neúčinnosti smlouvy o postoupení pohledávky, uzavřené mezi dlužníkem a žalovanou společností. Pohledávka ve výši přes 105 milionů Kč měla být postoupena za cenu odpovídající 50 % vymoženého plnění. Účinnost smlouvy měla nastat dnem, kdy bude dlužníkovi doručeno oznámení žalovaného o uplatnění „opce“. Žalovaný se zároveň zavázal poskytnout dlužníkovi bezúročnou půjčku přesahující 2 miliony Kč, která měla odpovídat soudnímu poplatku. Nejvyšší soud se zaměřil na posouzení, jakým způsobem je třeba posuzovat přiměřenost protiplnění ve smyslu insolvenčního zákona. Dále řešil okamžik, kdy smlouva nabyla účinnosti, povahu opčního práva obsaženého ve smlouvě, a zda poskytované plnění mohlo sloužit k uspokojení věřitelů. Věnoval se také otázce, zda je možné posuzovat jednotlivé části smluvního ujednání odděleně, nebo jako jeden celek.
