Nejvyšší soud se v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 2675/2024, ze dne 11. 12. 2025 vyjádřil k vázanosti civilního sudu trestním rozhodnutím o spáchání trestného činu.
Soud v občanskoprávním řízení je vázán trestním rozhodnutím v rozsahu, kdo trestný čin spáchal, v jaké formě zavinění, jakým jednáním, že vznikla škoda a že je dána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vznikem škody i tehdy, je-li způsobení škody znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu. Vázanost rozhodnutím o spáchání trestného činu se netýká rozsahu a výše škody, neboť rozhodnutí v trestním řízení posuzuje škodu pouze z hlediska pojmových znaků daného činu, nikoliv z hlediska občanskoprávní odpovědnosti za škodu podléhající odlišným pravidlům.
Soud rozhodující v občanskoprávním řízení o nároku na náhradu škody není při svém rozhodnutí vázán ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. trestním rozsudkem v otázce existence a míry spoluzavinění poškozeného na vzniku škody a není vázán ani výší škody, je-li v trestním rozsudku uvedena.
Byl-li tedy žalovaný trestním rozsudkem uznán vinným z trestného činu maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti podle § 159 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona, bylo tím i pro soud rozhodující v občanskoprávním řízení závazně vyřešeno mimo jiné i to, že je dána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a následkem skutkově popsaným v trestním rozhodnutí. Důsledky z hlediska občanskoprávní odpovědnosti za škodu si soud rozhodující v občanskoprávním řízení musí posoudit sám.
Subjektivní hranice vázanosti trestním rozsudkem dopadá jen na osoby, které v trestním řízení měly prostor skutkově a právně argumentovat a činit návrhy.