Nejvyšší soud se v rozsudku sp. zn. 26 Cdo 235/2026, ze dne 10. 3. 2026 vyjádřil k některým aspektům zákaznické základny ve smyslu § 2315 o. z.
Podle právního názoru Nejvyššího soudu zákaznickou základnu ve smyslu § 2315 o. z. tvoří zákazníci, kteří se v souvislosti s podnikáním nájemce provozovaným v pronajatém prostoru vracejí a opakovaně v něm nakupují produkty nebo využívají služby nájemce; musí jít o zákaznickou základnu vázanou na prostor sloužící k podnikání a zpravidla spojenou s návštěvami zákazníků tohoto prostoru.
Vybudování zákaznické základny zásadně nepřichází v úvahu v prostorech, v nichž ke kontaktu se zákazníky vůbec nedochází nebo k němu dochází jen příležitostně; zpravidla o ni nepůjde ani tehdy, pojí-li se nabízené produkty či služby spíše s osobou nájemce než s pronajatým prostorem (např. pobočky bank či pojišťoven).
Podnájemce, jemuž nájemce přenechal prostory sloužící k podnikání do podnájmu, není pravidelným zákazníkem nájemce a skupina takových podnájemců nepředstavuje zákaznickou základnu ve smyslu § 2315 o. z. Oslovuje-li nájemce navíc podnájemce proto, aby naplnil svůj smluvní závazek zajistit provozování sjednaného počtu provozoven, nevytváří tím zákaznickou základnu chráněnou § 2315 o. z., nýbrž plní svůj závazek z nájemní smlouvy.