Nejvyšší soud se v rozsudku sp. zn. 26 Cdo 2803/2025, ze dne 12. 3. 2026 vyjádřil k některým aspektům zániku společného členství manželů v bytovém družstvu
Podle právního názoru Nejvyššího soudu, vzniklo-li manželům podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 společné členství v bytovém družstvu a společný nájem družstevního bytu, ačkoli družstevní podíl byl pořízen z výlučných prostředků jen jednoho z manželů, nezaniklo toto společné členství ani společný nájem samotnou účinností nové právní úpravy od 1. 1. 2014. Změna právní úpravy neměla vliv na jejich trvání; opačný závěr nelze dovozovat ani z § 739 odst. 2 z. o. k., neboť by šlo o nepřípustnou zpětnou účinnost.
Jestliže takové společné členství manželů v bytovém družstvu přetrvalo i po 1. 1. 2014, avšak družstevní podíl se nestal součástí společného jmění manželů, zanikne toto společné členství analogicky podle § 739 odst. 2 z. o. k. zánikem manželství. Výlučným členem bytového družstva se stane ten z bývalých manželů, který měl dosud výlučný majetkový vztah k družstevnímu podílu.
Společné nájemní právo manželů k družstevnímu bytu v takové situaci je třeba posuzovat analogicky podle § 747 věty první z. o. k. jako právo odvozené od práva nájmu manžela, který je výlučným členem bytového družstva. Po rozvodu manželství se proto vypořádání bydlení bývalých manželů neřídí § 768 o. z. ani § 770 o. z., nýbrž § 769 o. z.; manžel se silnějším právem se může domáhat vyklizení druhého manžela.