Nejvyšší soud se v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 2662/2025, ze dne 26. 5. 2026 vyjádřil k otázce zřícení opěrné zdi a odpovědnost za škodu na nemovitosti.
Podle právního názoru Nejvyššího soudu při výkladu pojmu „budova“ ve smyslu § 2938 odst. 1 o. z. je kvůli absenci jeho definice v občanském zákoníku legitimní využít veřejnoprávní definici obsaženou v § 2 písm. l) katastrálního zákona, tedy že budovou je nadzemní stavba spojená se zemí pevným základem, která je prostorově soustředěna a navenek převážně uzavřena obvodovými stěnami a střešní konstrukcí (s připuštěním určitých modifikací, například u staveb podzemních). Objektivní (absolutní) odpovědnost vlastníka budovy podle § 2938 o. z. zásadně není namístě prostřednictvím analogie rozšiřovat na jiné stavby, které této definici neodpovídají (např. právě na opěrnou zeď); škodu způsobenou zřícením takové stavby nebo odloučením její části je třeba posoudit podle § 2937 o. z., vůči němuž je § 2938 o. z. ustanovením speciálním a jehož ochrana je pro poškozeného dostatečná.
Odpovědnost podle § 2926 o. z. nedopadá jen na případy, kdy škoda na nemovité věci vznikla bezprostředně při činnosti škůdce. Dopadá na všechny případy, kdy byla škoda na nemovitosti vyvolána činností osoby, která práce prováděla nebo zajišťovala, a je lhostejné, zda se tato škoda projevila bezprostředně, nebo až s časovým odstupem. Odpovědnost podle § 2926 o. z. může obstát vedle odpovědnosti podle § 2937 nebo § 2938 o. z. Podle § 2926 o. z. může odpovídat jak osoba provádějící konkrétní stavební činnost, tak osoba, která si takovou činnost objednala a nechává ji pro sebe provést jiným.