Nejvyšší soud se v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 3270/2025, ze dne 22. 7. 2026 zabýval otázkou střetu zájmů zaměstnance a intenzity porušení pracovních povinností.
Podle Nejvyššího soudu rozhodující pro posouzení toho, zda se zaměstnanec chová v souladu s ustanovením § 301 písm. d) zák. práce, není to, zda jeho jednání je v souladu nebo v rozporu s právními nebo jinými předpisy (případně pokyny zaměstnavatele), které se vztahují k práci jím vykonávané, ale to, zda objektivně jednání zaměstnance směřovalo k ochraně majetku zaměstnavatele nebo proti němu, případně, zda jednal či nejednal v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.
Uzavřel-li zde zaměstnanec za zaměstnavatele obchod se subjektem, k němuž měl osobní vazby a vlastní zájmy spojené s předmětem obchodu, aniž tyto skutečnosti oznámil osobě oprávněné za zaměstnavatele schválit podmínky obchodu odchylné od standardních, jednal v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele na zcela objektivním a nezaujatém hodnocení rizik a podmínek obchodu a porušil tak povinnost podle § 301 písm. d) zák. práce. Pro toto posouzení není významné, zda obchod zaměstnavateli nakonec přinesl zisk.
II. Pro posouzení platnosti výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zák. práce není podstatné, kolik z jednání označených ve výpovědi jako porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci bylo skutečně v řízení před soudem jako porušení pracovní povinnosti posouzeno, ale zda zjištěná porušení pracovní povinnosti ve svém souhrnu dosahují nebo alespoň jedno z nich dosahuje intenzity potřebné pro rozvázání pracovního poměru.
Vytýká-li zaměstnavatel zaměstnanci ve výpovědi více porušení povinností ve vzájemné souvislosti, nelze tuto souvislost při posuzování intenzity porušení pracovní povinnosti pominout. Týká-li se konkurující činnost zaměstnance právě předmětu obchodu, který zaměstnanec předtím za zaměstnavatele uzavřel ve střetu zájmů, taková souvislost intenzitu porušení povinnosti zvyšuje, přestože jde o činnost jednorázovou, z níž zaměstnanec neměl zisk a která neměla pro zaměstnavatele žádné následky; posouzení, podle něhož takové jednání nedosahuje intenzity vyšší než méně závažného porušení povinnosti, je zjevně nepřiměřené.